ŠK POSTOLOPRTY z.s.

V sobotu 17. března jsme v Ústí odehráli dva poslední zápasy Krajského přeboru. V lednu skvěle rozehraná soutěž šla do finále. Nepříjemností bylo onemocnění Aleše, narychlo za něj zaskočil Filip.

Nejdříve nás čekal Děčín.  Družstvo, které jsem na začátku tipoval na celkového vítěze. Úvodní kola mu nevyšla, vše si ale vynahradil s námi. Po rozehrání partií jsem konstatoval, že zadní šachovnice stojí hodně špatně. Filip ještě pro podobnou soutěž nedozrál, prohrál jednoznačně. Vašek na čtvrté šachovnici prohrával o pěšce a vzhledem k jeho výkonům z poslední doby, jsem mu doporučil vzít remízu, kterou soupeř nabídl. Jára na páté obětoval věž s výhledem na mat. Mladičký Vojta Gorej mu však plány překazil a šel si za vítězstvím. Naštěstí nezvolil nejlepší pokračování a Jára si věčným šachem vynutil remízu. Michal na třetí šachovnici razantní hrou a soupeřovo spoluprací vyhrál. Stav tak byl 2-2 a hrálo se na prvních dvou šachovnicích. Tam stál Adam jednoznačně lépe a Matyáš minimálně na remízu. Adam však ve věžové koncovce s pěšci navíc nepochopitelně zkolaboval. Soustředil se na likvidaci neškodného dvojpěšce na druhé a třetí soupeřovo řadě na krajním sloupci a nedopočítal, že poslední ze soupeřových pěšců dojde do dámy. Neskutečné. Za stavu 2-3 pak Matyáš vzal nabízenou remízu a pečetil tak naší prohru. Následně jsme si vysvětlili, že se měl dále snažit o vítězství. A to i za cenu prohry, protože jestli prohrát 2,5-3,5 nebo 2-4 je celkem jedno. Při závěrečném zúčtování a velice vyrovnaných pomocných hodnoceních, jsme se přesvědčili, že tato moje pravda vždy neplatí a někdy i ten zdánlivě ztracený půlbod, je půlbodem získaným a důležitým.

Náš největší konkurent v boji o titul, Klášterec, ve vedlejší místnosti smetl Ústí 5,5-0,5 a bylo jasné, že o všem rozhodne poslední kolo. Museli jsme v něm dosáhnout minimálně stejného výsledku jako klášterečtí. Ti se ze Štětím nepárali a vyhráli 5-1. My hráli s Ústím, které nám situaci ulehčilo (stejně jako v předchozím kole kláštereckým) tím, že nastoupilo ve čtyřech. Jára a Filip nám tak bez boje zajistili vedení 2-0. Další body přidali suverénní Michal s Vaškem. Za vítězstvím kráčeli Matyáš a Adam. Když Matyáš upravil na 5-0 a v souběžně hraném duelu ve vedlejší místnosti podlehl klášterecký Řezáč štětskému Klekerovi, bylo vše rozhodnuto. Po třech druhých místech v Krajském přeboru konečně stoupáme na stupeň nejvyšší a klepeme na dveře ligy mládeže. Adam na druhé šachovnici stále nic netuší, svého soupeře přehrává a já si libuji, jak jsme dobře rozhodl v úvodní části partie a nedovolil mu vzít soupeřem nabízenou remízu. Přichází však zkrat, podobný tomu v předchozí partii. Blížící se a neodvratitelná proměna Adamova pěšce, pravidlo čtverce (se stranou o třech políčkách!!!!), nesmyslná oběť střelce a už se to vezlo. Pěšec na poslední řadu nedošel. Adam prohrává.

Mnoho článků jsem tu začínal nešťastným “kdyby”. “Kdyby ten vyhrál. Kdyby ten remizoval. Kdyby ten neuděl chybu”. Většinou pak tyto články popisovaly naše putování za bramborovými medailemi a za dalšími druhými nepostupovými místy. Myslel jsem si a možná i psal něco o štěstí. Tentokrát je to “kdyby” pro nás šťastné. O chlup jsme skončili před Kláštercem. Věkově mladším, genderově vyváženým družstvem, jehož čas přichází.

Děkuji všem členům družstva za odvedené výkony, za dobrou partu a za ten pocit týmového vítězství, na který jsem dlouho čekal. Slovy klasika “A  možná, že jsme přišli na svět pro tuto chvíli”.

Tabulka

Fotogalerie